Naším domovem je už pátý den auto značky Volkswagen, které můj geniální muž každý večer přeskládává z podoby cestovní, do podoby spací a ráno zase naopak. Budiž za to pochválen. Míříme směr jih a radujeme se z přítomnosti našich drahých valašských přátel a jejich tři čtvrtě ročního synka, který si s tím naším moc nesedl, přestože jsme jim my, rodiče, naplánovali přátelství.

Dnes nás čekají velké výhledy, velké investice a velké stoupání (naštěstí lanovkou). Po několika deštivých dnech, to konečně vypadá, že odložíme pláštěnky, usušíme mokré oblečení a vyvětráme zatuchlé auto. Ráno nás budí sluníčko a náš plán, vyrazit na vrchol Krippensteinu, dostává zelenou. Ke spodnímu nástupu lanovky je to z rakouského Hallstattu zhruba 10 minut jízdy autem a trefila bych sem pohodlně i já se svým dezorientačním smyslem, protože řidiče nenavádí jen směrovky u silnice, ale obří billboardy se šipkami. U nástupu na lanovku je velké parkoviště zdarma, ze kterého částečně vytváříme sušárnu, když po jeho volných plochách rozprostíráme naše zatuchlé oblečení.

Dá se sem pohodlně dojet i vlakem, který propojuje s pomocí autobusů celou oblast.

Cena

Jelikož jsme zatím utratili jen pár euro za nákupy v supermarketech, cena za jízdu lanovkou nám malinko zmrazí úsměv. Ale vzhledem k našemu deseti měsíčnímu břemenu, se pěšky nahoru nehrne ani můj muž. V duchu děkuju okolnostem, které mě před pěší tůrou ochránily. Pěšky se dá na vrchol totiž dojít zhruba 20km „procházkou“ přímo z Hallstattu. Navigace ukazuje, že doba chůze je téměř deset hodin, takže o úplně snadný terén zřejmě nepůjde. Se zaťatými zuby tedy platíme 64 euro pro dva dospělé za cestu lanovkou tam i zpátky. Venda může naštěstí zdarma – tabulka s cenami. Letní provoz lanovky je od dubna do října, v 15 minutových intervalech jezdí od 8:40 do 17hod. V červenci a srpnu sjíždí poslední kabinka dokonce až v 19hod.

Na vrcholu

Na lanovce navazuje Venda svůj první mezinárodní vztah s asijským kámošem stejného věku, který sedí na klíně taťkovi hned vedle nás. Zřejmě zmožený cizojazyčnou konverzací usíná dřív, než vyjedeme na vrchol a nevzbudí ho ani přendání do kočárku. Těšíme se, že si procházku po Krippensteinu užijeme bez Vendova povyku a že na čerstvém horském vzduchu bude spát alespoň dvě hodiny. Ach, my naivní!

Nahoře je hned několik pěších možností. Jednou z nich je tříhodinová procházka po naučné krasové stezce do mezistanice lanovky. Měla by jít projet i s kočárkem, ale osobně jsme nezkoušeli.

My volíme zhruba 15 minutový výšlap k vrcholu Krippensteinu (2 108 m n. m.), kde je podivná hliníková loď s vyhlídkovou plošinou, které tu říkají World Heritage Spiral. Samotná stavba mě nijak neuchvacuje, spíš naopak, ale panoramatický pohled na celý ledovec Dachstein je prý famózní.

Nahoru vedou schody, takže jsem se tam se spícím Vendou nedostala. Lebedím si proto na jednom z pohodlných dřevěných lehátek, které jsou rozeseté po celém kopci, vychutnávám si klid hor a čekám až se Martin dostatečně pokochá panormatickým výhledem. Vendova přítomnost tady prozatím potvrzuje všechna tvrzení škarohlídů, kteří mi často vnucují názor, že takhle malé děti z cestování nic nemají a tudíž pro ně nemá cenu. Přiznávám, z výletu na Dachstein Krippenstein toho zatím fakt moc nemá.

Další vyhlídkovou možností je zhruba půl hodinová procházka k vyhlídkové plošině 5fingers, ke které se dá dostat po upraveném chodníčku i s kočárkem. Povyk polských turistů budí Vendu a díky tomu mohu vyvrátit tvrzení všech skeptiků dětského cestování. Běžně totiž v kočárku nevydrží ani minutu (pokud tedy zrovna nespí) hýká a chce se plazit svou vlastní cestou. Tady ale udiveně zírá do kraje a nejspíš si říká, že nikdy v životě nic podobného neviděl. Ani my ne! Výhled z „Pěti prstů“ je opravdu výjimečný!

Občerstvení

Líbí se mu dokonce i v restauraci Lodge am Krippenstein , protože i tady se z terasy může kochat pohledem na nekonečné štíty hor. Obsluha na nás mluví plynulou češtinou, ochotně nám ohřívá donesené jídlo pro Vendu a nás krmí polévkou za 5,50 euro a párkem s hranolky za 7,60 euro. Další možnost, kde se dá najíst nabízí Bergrestaurant Krippenstein.

Kdo přijede na Krippenstein bez dětí a je trochu ve formě, nabízí se i celá řada dalších aktivit, jako jsou například ferraty nebo vícedenní vysokohorská turistika. My jsme v tuhle chvíli šťastní, že jsme si tu užili parádní den a že i náš Venda podlehl kouzlu hor. Můžeme tedy jen potvrdit, že děti si umí cestování užít, alespoň to naše jo. Jupijou!

Související články v kategorii: Cestování s dětmi

0 komentáře

Napsat komentář

Chcete se přidat do diskuze?
Neváhejte přispět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *