Jezdit po Evropě nás nikdy moc nebavilo. Víc nás lákala vůně dálek, exotika, dobrodružství… S příchodem dítěte se to změnilo. Dobrodružství číhá všude. Už před odjezdem bylo jasné, že letošní dovolená bude mnohem větší punk, než všechny předešlé!
Už je to 10 měsíců, co máme doma malou milou roztomilůstku, které říkáme Vašík. Není to samozřejmě tak, že by byl milý a roztomilý pořád. Zeptat se mě dneska ve tři v noci, řeknu vám, že je to nejurputnější a nejuřvanější capouch, který chce svoji matku vysát, zdeptat, rozbrečet, dohnat k lobotomii… Ale ruku na srdce maminy, která jste nad svým miláčkem nikdy neuronila? I když je jinak k sežrání…
A právě tuhle naší roztomilůstkou jsme se rozhodli vyvézt na třítýdenní pouť po Čechách, Rakousku a Itálii. Ptáte se proč? Že je mu úplně fuk kde kadí, řve, slintá, směje se a papá? Ano, jemu to opravdu nejspíš úplně fuk je (i když, kdyby věděl, co ho čeká, tak laxně by se k tomu určitě nestavěl), ale nám to fuk rozhodně není. Tedy hlavně mně! Moje duše řve a úpí po cestě kamkoliv, s kýmkoliv a jakýmkoliv dopravním prostředkem. A tak došlo k tomu, že jsme se s našimi přáteli ze Vsetínska (na blogu jste se o nich mohli dočíst v článcích o Vietnamu, kde jsme se poznali) rozhodli uskutečnit první rodinný výlet s dětmi. Ač jsme to nikterak neplánovali, jejich Vítek je jen o tři měsíce mladší než Vašík, a tak mají k této, pro někoho možná nudné dovolené, stejně pádný důvod jako my. Aby to nebyl úplný klídek a lehárko, rozhodli jsme se autem nejen cestovat, ale i v něm spát, při dešti vařit, kojit, hrát si, prostě žít…
Před cestou
Důkladně se zamyslet nad tím co zabalit mě donutil náš první velký výlet s Vašíkem, kterému v té době byly dva měsíce. Tehdy jsme jeli na víkend do milovaného Českého Krumlova. Auto jsem napěchovala tolika věcmi, o kterých jsem si myslela, že bez nich moje nebohé děťátko určitě nepřežije, že jsme se do něj sotva vešli. Jen jsem trochu pozapomněla, že kromě Vašíka, budu i já potřebovat ponožky, mikinu, náhradní boty nebo kartáček na zuby. Do Krumlova jsem odjela jen v tom, co jsem měla zrovna na sobě. Vzhledem k letnímu počasí to bylo tílko, moje oblíbené nasrávací kalhoty a žabky. I jako polohysterická kojná matka jsem si s tím dokázala poradit a víkend jsme si užili (dodnes věřím, že všichni).
Znovu a lépe…
Nic podobného jsem ale rozhodně nechtěla znovu riskovat, a tak jsem už dva týdny před odjezdem začala hromadit věci, dle mého názoru naprosto nezbytné. Nebylo to jednoduché, protože naším domovem se měl na tři týdny stát Volkswagen multivan, který, ano je veliký, ale až tak moc zase ne! Nakonce jsem pod důkladným vedením Martina naplnila jeden velký kufr mými a jeho věcmi a do menšího zavazadla našlapala všechno pro Vašíka, včetně plen a hraček. Balení Vašíkových věcí mi trochu zkomplikoval fakt, že se pořád ještě plazí a ne a ne se zvednout alespoň na čtyři! Množství zašpiněných tepláčků, punčocháčů a mikin se tím hromadí geometrickou řadou. Nutnost zabalit s sebou odpovídající hromadu svršků nakonec nahradila jedna tuba s ručním pracím prostředkem. To vymyslel Martin s neskrývanou radostí, kolik místa tím ušetříme. Chjo… Prát budu samozřejmě já.
Místem naopak nešetří vůbec, když do auta souká obrovské ploutve (prý dojedeme až k moři a budou se hodit) a velkou stanovou nástavbu na auto (kterou ani jeden neumíme postavit, ale hodit se prý bude určitě taky). Je až neuvěřitelné, že se nám daří do auta naložit ještě dětskou cestovní postýlku, kočárek, velkou přepravku s jídlem, bednu s plynovým vařičem a nádobím, dvě křesílka, kempingový stolek, nafukovací bazének pro Vašíka a slunečník. Všechny dovolenkové propriety mají v autě přesně stanovené místo, protože jinak bychom se v něm nehnuli, natož vyspali.
Až během cesty zjistíme, že stejně není nikdy navrchu to, co zrovna potřebujeme a nemá cenu to měnit, protože když věci přerovnáme, v tu chvíli budeme potřebovat zase to, co jsme zrovna zandali úplně dospod. To ale v tuhle chvíli ještě netušíme a tak jsme pyšní, jak hezky máme zabaleno. Už jen vyrazit!
Související články najdete v kategorii: Cestování s dětmi
Moc pěkné napsaný, poklona
Děkuju, jsem ráda, že se článek líbí. K.