Na cestě Čínou

Ještě před 15 lety by se řeklo mladá nadějná (myšleno autorka). Dneska už jen „stará začínající“, jak trefně vystihl můj kamarád po přečtení rukopisu mé prvotiny.  Někoho by to možná urazilo, ale já jako věčný optimista v tom vidím alespoň ten začátek. Navíc ve svých jednačtyřiceti letech nemůžu očekávat, že budu ještě na něco mladá (nepočítám-li artrózu kloubů či alzheimera). „Stará začínající“ mi proto maximálně vyhovuje.

V dnešním článku nepůjde prvoplánově o cestování, půjde o knihu. Takovou tu skutečnou, vystavenou ve všech knihkupectvích v oddělení novinek. Každý si jí bude moct prolistovat, přivonět (taky to děláte?), koupit a přečíst. O tom, že ji jednou skutečně vydám, jsem začala snít už dávno, ale až v posledních měsících dostává můj bláhový sen reálnou podobu.

Když jsem se před mnoha lety toulala nevyzpytatelnou Čínou, přivedl mě k psaní můj tehdejší parťák, který nejenže téměř nemluvil, ale nebyl ochotný ani poslouchat, co říkám já. Svoje zážitky a pocity jsem proto začala zuřivě vypisovat do mailů rodině i přátelům. Nevynechala jsem snad jedinou internetovou kavárnu, která mi stála v cestě. S radostí jsem pak sledovala, že moje zápisky lidi baví. O to větší vášeň jsem každý večer věnovala cestovatelskému deníku a zjistila jednu ohromující věc. Napsat dokážu mnohem víc věcí, než říct. Při vyprávění se často červenám, potí se mi dlaně a historky utínám v půlce, když zjistím, že mě najednou poslouchá moc lidí. Při psaní jsem objevila nový vesmír. Byla jsem odvážnější, uvolněnější a především ochotná napsat i to, co bych nahlas nikdy neřekla. I proto jsem zůstala sedět u klávesnice i po návratu domů. Byla to svoboda bez okamžité kritiky. Po napsání každé kapitoly jsem si mohla neomezeně dlouho myslet, že jsem ji napsala skvěle. A když jsem si to myslet přestala, prostě jsem ji napsala znova. To u mluveného projevu dost dobře nejde. Každá vyřčená blbost se vám okamžitě vrátí. A čím větší blbost řeknete, tím déle si jí lidé pamatují. Psaní proto představovalo můj bezpečný svět bez kritiků. Až do teď!

Čínou nahoru i dolů - mapa z knihy

Mapa mojí trasy od ilustrátorky Barbory Vašíčkové

Kniha s názvem ČÍNOU NAHORU I DOLŮ je totiž konečně dopsaná. Skončila doba euforie při hraní si s písmenky, za která jsem se mohla pohodlně schovat. A naopak nastává čas začít znovu mluvit. Mluvit o knize, o které se jinak nikdo nedozví. A mluvit hodně nahlas! Nepsala jsem ji totiž jen pro sebe, psala jsem ji pro vás všechny, kteří ji budete chtít číst. Naštěstí vás neuvidím, jak se při tom budete tvářit, přesto mám trochu strach. Snad ho mívají i zavedení autoři, nejen ti začínající, natož potom staří začínající. Ale kdy jindy, když ne teď!

Ukázka fotografií z knihy – pohoří Hua Shan

Snad kvůli, nebo možná vzdor svým strachům, jsem se rozhodla vydat knihu v crowdfundingovém nakladatelství Pointa. Jestli o ni bude zájem totiž zjistím, ještě než vůbec vyjde. A když si ji nikdo neobjednáte, prostě vůbec nevyjde a nebude tak hyzdit vaše knihovny připomínajíc vám nudné chvíle nad ní strávené (o zbytečně vynaložených penězích ani nemluvím). Nakladatelství Pointa totiž používá jeden prima fígl – předprodej knihy. Princip je jednoduchý. Pointa vypočítá náklady potřebné na vydání knihy, které zahrnují práci mnoha lidí, jako jsou korektor, sazeč, grafik, ilustrátor atd. Tuhle sumu se pak snaží autor (tedy já) vybrat v tzv. crowdfundingové kampani trvající 30 dní. Jak to funguje? Velmi jednoduše – crowdfunding znamená v překladu v podstatě davové financování. Vy, jako dav, si v rámci kampaně objednáte mojí knihu a ze získané částky se pak kniha vydá. Vždyť říkám, jednoduché jak facka. V rámci kampaně se dozvíte vše o knize, budete si moct přečíst ukázku, prohlédnout pár fotografií a především si ji objednat, přestože fyzicky ještě nebude existovat. Já vím, je to trochu prodávání zajíce v pytli, ale za vaši odvahu vás čekají i drobné dárky.

Když se během 30 dní cílová částka nevybere, mám smůlu a kniha vůbec nevyjde. Vy neriskujete nic, ani depresi, ani finanční újmu. Pointa vám v případě nezdaru kampaně všechny peníze vrátí.  V depresi zůstanu jedině já, sednu za svůj počítač a pravděpodobně napíšu další knihu o tom, jak jste  mě nikdo nepochopil. Nebudu už stará začínající, ale jenom stará! A to byste přece nechtěli :-)

Vše o knize i možnost si jí objednat najdete na odkazu: https://bit.ly/KupCinu

Těším se na Vás, mé čtenáře (i když už teď se začínám trochu červenat)!

S láskou, k.

 

 

 

0 komentáře

Napsat komentář

Chcete se přidat do diskuze?
Neváhejte přispět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *