BANGKOK – skvělé místo pro každého, kdo je v Asii poprvé; pokud se tedy zničehonic neocitnete ve čtyři ráno na hlavním vlakovém nádraží, jako se to stalo mně; přesto jsem si později dokázala Bangkok zamilovat; plout od jednoho buddhistického chrámu k druhému, po řece klikatící se městem, bych dokázala celé hodiny; zrovna tak jako objevovat rozmanitá tržiště a zapadlé občerstvovací stánky; zapomenout nemůžu ani na Královský palác, který je prostě ohromný a ohromující

AYUTTHAYA – původní královské město vyplenili v 18. století nájezdníci z Barmy, naštěstí ho nezničili úplně a dodnes ho tak můžeme obdivovat; během celodenního výletu do Ayutthayi jsem se ani chvilku nenudila; navíc jsem pochopila velikost slova „wat“ (chrám), kterých je tu nepočítaně – jsou jemné, hrdé, špičaté, bohatě zdobené, některé junglí prorostlé…

CHIANG MAI – v horách okolo městečka Chiang Mai jsem poprvé viděla skutečnou asijskou přírodu, v ten okamžik se mi nechtělo vidět už nic jiného a nejraději bych tu zůstala celé tři týdny; vesničky roztroušené po horských svazích jsou velkým lákadlem pro výpravy do hor; přímo ve městě Chiang Mai se konají oblíbené noční trhy, na kterých se dá sehnat naprosto všechno

CHIANG RAI – stejnojmenná provincie sousedící s barmskou hranicí je známá jako tzv. Zlatý trojúhelník; údajně se tu daří obchodníkům z narkotiky, kteří odtud distribuují opium do celého světa; kromě důkladné prohlídky mého zavazadla celníky jsem tu nic abnormálního nezaznamenala a i bez omamných látek mi připadala okolní horská krajin tak krásná, až mi srdce zaplesalo (více v článku: Trek v okolí Chiang Rai)

KO PHANGAN – jeden z mnoha ostrovů jižního Thajska, který si oblíbili batůžkáři z celého světa, včetně mě; je tu všechno, co může člověk potřebovat – tržiště s výborným jídlem, příjemné hospůdky, romantické pláže, bujná příroda a nakonec i tradiční Full Moon party, během které se tisíce mladých lidí posilní alkoholem (a možná i něčím jiným), pomalují se fosforeskujícími barvami a celou noc se zmítají v „rytmu“ hlasité hudby; já osobně bych se Ko Phanganu během úplňku raději dlouhým obloukem vyhnula

NP KHAO SOK – patří mezi národní parky, které většina turistů na své cestě Thajskem mine; pro turisty mínus, pro Khao Sok plus; národnímu parku náleží více než 700 km² původních deštných pralesů, které jsou údajně starší a rozmanitější, než amazonský deštný prales; pro mě tkví krása Khao Soku především v jezeře Cheow Lan, na kterém jsem přespala v bambusové chatce na plovoucím pontonu a celý pobyt tady jsem si tím nesmazatelně zapsala do paměti

PHUKET – když jsem někoho slyšela vyprávět o tom, že letí do Phuketu, strašně jsem mu záviděla pohodičku na dlouhých bělostných plážích pod palmami; nic podobného jsem ale v Phuketu nenašla; lehátky a turisty přeplněné pobřeží mě vyděsilo natolik, že jsem Phuket nakonec použila jen jako tranzitní bod na mnohem klidnější místo – ostrov Phi Phi

KO PHI PHI – takhle si představuju ráj; na odlehlou pláž, kde jsem si našla malou chatku na přenocování, se nedalo dostat jinak než lodí; množství turistů se tím omezuje na ubytovací kapacity, které nejsou nijak veliké; ke štěstí pak stačí jen oprýskaný bar na pláži, potápěčské brýle a ploutve; zřejmě bych tu nevydržela celý týden, ale dva dny představovaly skutečnou idylku

 

Související články najdete v kategorii: Destinace, Thajsko

0 komentáře

Napsat komentář

Chcete se přidat do diskuze?
Neváhejte přispět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *