Jordánsko – co všechno vidět za 7 dní

AMMÁN –  moderní mraveniště plné lidí, a i když postrádá věhlasné historické památky, já si tady svůj poklad našla, skrývá se uprostřed města v podobě jeho staré části, kde smrdí výfuky a vodní dýmky, pestrobarevné krámky pohlcují chodníky a všude je plno lidí i dlouho po setmění; v Ammánu jsem strávila jenom jeden večer, a tak jediné co mohu opravdu upřímně doporučit je restaurace Hashem, kde vás zbaví mučivého výběru z jídelního lístku, protože všem servírují to stejné, stejně výborné; po dlouhých čtyřech letech jsem tady znovu ochutnala kulturu východu, a to nejen na talíři

PETRA – když se řekne Jordánsko, snad každému se vybaví o bájné nabatejské město ukrytém ve skalních průrvách; až během osobní návštěvy člověku ale dojde, jak výjimečné je to místo; vůbec se nedivím, že se v mezinárodní anketě v roce 2007 stala Petra jedním ze Sedmi nových divů světa; najdou se i škarohlídi, kteří hlasování zpochybňují tvrzením, že nemohla dostat 14 milionů hlasů, když Jordánců bylo jen 7 milionů, a já tvrdím, že klidně mohla, hlasovala bych pro ni taky!; a to nesmím zapomenout ani na půvabnou tzv. Malou Petru

WADI RUM – jen málokde na světě se dá najít tolik nadpřirozené krásy pohromadě; jako bych se ocitla v kulisách velkolepého díla, a vlastně to tak i je; tvůrci Hvězdných válek si Wadi Rum nevybrali pro natáčení náhodou, červené skály čnějící z písečných dun se přímo nabízely; přespat dvě noci v beduínském kempu znamená ochutnat naprosto odlišný svět, kde nefungují mobilní telefony (není tu žádný signál) a jediné, co vám tak po večerech zbývá, je sedět s beduíny u ohně, popíjet přeslazený čaj, pokuřovat vodní dýmku a poslouchat ticho pouště; Jordánsko v plné kráse

AKABA – moderní turistické město mě zlákalo hlavně tím, že jeho okraje omývá Rudé moře; dalším pádným důvodem pro návštěvu Akaby bylo i to, že je skvělým dopravním uzlem pro všechny, kdo nemají vypůjčené auto a cestují místní dopravou, jezdí odsud autobusy snad do všech významných jordánských destinací; městské pláže jsou nehezké a přelidněné, kdo má trochu času doporučuji vyrazit taxíkem o pár kilometrů jižněji, kde se dá pod úhlednými slunečníky prolenošit celé odpoledne

MADABA – historické městečko proslulé svými byzantskými mozaikami má strategickou polohu necelou hodinu jízdy od letiště (hlavně pro ty, kdo cestují vlastním vozem); kromě mešity a několika dochovaných kostelů, mi udělal radost i krámek s alkoholem, kterých v Jordánsku moc není, a tak jsem si téměř po týdnu mohla dát chlazené pivíčko; pravděpodobnou příčinou tohoto prohřešku proti koránu je nejen množství turistů, ale i fakt, že v Madabě žije největší křesťanská komunita v jinak převážně muslimské zemi; chvályhodné je i to, že tady muslimové i křesťani žijí ve vzácné shodě

MRTVÉ MOŘE – mockrát jsem viděla fotky lidí levitujících na hladině Mrtvého moře, ale až když jsem se do něj vrhla osobně, plně jsem pochopila tuhle podivnou hříčku přírody; ať člověk dělá, co dělá, ne a ne se potopit; pocit korkového špuntu ve mně vyvolal hlasitý záchvat smíchu a podivný plavecký styl s končetinami nad vodou mi ho vracel při každé koupeli; už ne tak úsměvný je fakt, že se Mrtvé moře doslova ztrácí před očima, nejlíp patrné je to v místech, kde přímo u jeho břehů postavili před lety honosné hotely a dnes jezdí hoteloví hosté na ustupující pláž pojízdnými vláčky desítky metrů